S instalací fotovoltaického zařízení od firmy Viessmann se může stát každý výrobcem vlastní elektrické energie. U vlastní spotřeby je finančně zajímavá přeměna bezplatné sluneční energie v elektřinu, ve spojení s akumulátory fotovoltaické systémy přináší rovněž nezávislost na veřejné elektrické síti. Během výroby elektrické energie fotovoltaický solární panel neznečišťuje životní prostředí. Cena vysoce kvalitních fotovoltaických panelů je zároveň velmi atraktivní.
Jádrem fotovoltaického nebo zkráceně FV zařízení jsou fotovoltaické moduly. Skládají se z velkého počtu solárních buněk. V každé jednotlivé buňce dochází k takzvanému fotoelektrickému jevu, kterým se sluneční světlo mění v elektrickou energii. Přitom lze rozlišovat různé druhy modulů: takzvané monokrystalické a polykrystalické modely. V čem se ale liší a pro koho se hodí jaké moduly?
Druhy, konstrukce a fungování FV modulů
Výroba elektřiny ve fotovoltaickém modulu principiálně funguje přes různě dotované úrovně v solární buňce. To znamená, že atomy křemíku, ať již monokrystalické nebo polykrystalické, jsou ve stabilní krystalické struktuře. Při výrobě solárních buněk se přimíchávají cizí atomy. To vede k tomu, že v horní vrstvě se nacházejí volné elektrony. Odborníci zde hovoří o n-dotované vrstvě. Ve spodní vrstvě buňky je naopak příliš málo elektronů (p-dotovaná vrstva). Zde je možné hovořit také o kladně nabitých dírách.
Mezi nimi je mezní vrstva. Elektrony putují shora dolů na volná místa – p-n přechod. Když nyní na fotovoltaický modul dopadnou sluneční paprsky, pohybují se elektrony zpět k nyní nenasyceným atomům v horní vrstvě n. Na povrchu a na zadní straně modulů se nacházejí kovové kontakty. Přes ně jsou tyto elektrony odváděny a přiváděny do elektrického obvodu.